Moře‚ na které nelze zapomenout
Místo bulharů v dávnověku | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Místo bulharů v dávnověku... a novověku stránky se upravují...............
Po dlouhá období se o našem původu dějinami prokrádá téze, tvrdící, že bulhaři byli malý nomádský kmen tyurkského původu, který se na historické scéně objevil po smrti Atily /453 n.l./ Údajně se tento kmen v 6. st.n.l stává závislým na tjurkách (což je nesmysl, jestliže jsme původem tjurkové , jak jsme na nich mohli být závislí ), z které je osvobozuje Khan juvigi- chápej božský - KUBRAT a zakládá podle oficiélních dějin stát, který je kmenovým spolkem existující cca 30 let. Ale kdo ví proč, ne zrovna příliš nás milující byzanští kronikáři nazývají tento spolek STARA VELIKA BALGARIA. Na konci 7 st. n. l. období, kdy byzantský císař KONSTANTIN IV. POGONAT, sotva a stěží odrazil araby od stěn Konstantinopolu, se vydává na tažení , směr ústí Dunaje , v čele 50 ti tisícové armády , proti ne natolik početné armádě Khána Asparucha (bitva v místech okolí dnešní Varny, tehdy Odessos r.681). Po několika dnech čekání , se Konstantin se svou armádou vrací, táhnouc pro změnu směrem k Nesebaru, kdy ,po dobu pochodu byla jeho armáda napadána a masakrována, ne natolik početnými bulhary, pronásledujíc byzantince od Dunaje až po Varnu. Neuběhla 2 století a bulhaři se ztratili v moři slovanů................ Podveden takovými a jim podobnými historickými náhledy a bludy, se dnes soudobý bulhar pochopitelně ocitá v údivu nad tvrzením, již po smrti, francouzského prezidenta Mitterana, že bulharský národ je potomkem jednoho ze zakladatelů civilizace na naší planetě nebo nad tvrzením amerického profesora Normana Dejvise*, že bulhaři jsou základem evropské civilizace. * foneticky Jestlliže ovšem nahlédnem do historických pramenů Dávnověku a Středověku a vezmeme na vědomí poslední světové archeologické průzkumy, budeme jistě překvapeni. Zjistíme totiž, že bulhaři jsou opravdu jedním z nejstarších národů naší planety, s civilizací, která byla na vysokém stupni vývoje, jak v oblasti astronomie, stavebnictví, tak i zemědělství, národ s vlastím písemnictvím. Jedním z jeho největších kladů, jak je dokázáno, je fakt, že kamkoliv se místili, tam zakládali státy, se specifickým zřízením a dobře fungující administrativní a vojenskou strukturou a k tomu náležícími tituli......
Khan Omurtag z kroniky YOANA SKILICI XI.st.n.l.
car BORIS I. IX.-X. st.n.l.
car SIMEON VELIKÝ před hradbami Konstantinopolu X. st.n.l.
car Presiyan z kroniky Yoana Skilici XI. st.n.l
car IVAN STRACIMIR XIV. st.n.l.
V posledním desetiletí se stalo možným nahlédnout do kronik volžských bulharů. Co nám vypráví letopisy o Volžském Bulharsku? Nejzajímavější informace objevujeme ve spise Kniha o hůnech, jehož autorem je Kul Gali *(XII.st.) a v historickém souboru Džagfar tariha, sepsán Bahši Imanem (r.1680) Starověké bulharské státy
Před 35ti tisíci lety starověcí předkové bulharů sídlili ve Volho-uralské oblasti, nazývajíc místa Ara nebo Ura a o sobě hovořili jako o obyvatelích Ura-ara (rozumějme aarijci). V době ledové tito arijci žili v jeskyních Uralu. Živili se lovem, bojovli s "potomky zlých duchů" - člověku podobné opice (možná neandertálci? ). Taková jeskyně, používána jako obydlí, se zachovala do dnes, s kresbami mamutů, koní, nosorožců, na území Baškortostanu a nazývá se Šulgentaš. V tomto období získali zručnost ve zpracovávání různých druhů kůží. Toto jejich umění bylo známé i ve Středověku. ............................................................................................................................................................. V období tání ledovců, se začali bulhaři usazovat v rovinách při povodí řeky Volhy. Celý Volžsko-Kamský systém nazývali RA (RANGA,RACHA). Tento název a též ponětí RAIL, výraz pro určení Volžsko-Kamské země nebo význam pro Volhokamec, si zachovali až do XIII. století . I po opuštění těchto zemí Uralu, aarijci si zachovali úctu k horám a jeskyním. Věřili též, že bůh, který měl různá jména např. Ersu, Edu, Tangra, Tara se zjevuje na vrcholcích hor, to on stvořil dobré duchy - "zázraky".
Podle Kul Galiho* * foneticky . ............................................................................................................................................................ První stát bulharů Zhruba před 15.tis.lety sedm arijských kmenů vytváří spolek, který dostává název IDEL ( IDE-SEDM EL- KMEN ) .Na prvopočátku se aarijci - idelci zabývali lovem mamutů, jelenů (jamal), zubrů (atbuga), jeskynních medvědů. Proto si dávní předkové bulharů velice vážili nočních lovců - vlků. Později si ochočili některá zvířata, mezi nimi i psa, stali se z nich pastevci. Během let se z některých stali zemědělci, s usedlým způsobem života. Začali budovat města a pastevci žili v létě v provizorních obydlích, starajíc se o dobytek a v zimě se vraceli do svých rodových center - měst. Před zhruba 14.tisíci lety svaz sedmi aarijských kmenů uspěl si područit celé území ARA URA a tak založil stát IDEL, jehož prvním vládcem byl Šam (Sam) a začali se nazývat bulhaři (různé fonetické varianty názvu jsou bul, bal, bolgar, balgar, balkar, buljar, biljar, buchar, bojar a jiné), což znamená černohlaví nebo vlčí lidé a též ve smyslu výrazů vládce, znající, moudrý člověk /lidé/. Pokračovali v budování stále větších a větších měst, dosáhli umění zpracování hlíny, těžby a zpracování mědi, později i bronzu.
V letech 1965 - 1998 za pomoci sputnikových a satelitních snímků, rušští vědci objevují v místě Jižního Uralu a Západní Sibiře novou protocivilizaci, nacházející se na ploše 150km x 400km 60 000 km2. Do dnes bylo odhaleno 17 měst s 21 pevností a též mnoho neopevněných osad. Nejstarší osídlená místa jsou ve tvaru elipsy - Aldansko, Isinej - 1, Bersaut, Kizilsko, a později vybudované, jsou ve tvaru kruhu. Jsou to Arkaim, Isinej - 2, Sintašta, Saram-sakla. Největší zájem v této "zemi měst", která má monumentální obranné instalace s komunikačními systémy a mimořídným plánováním, vyvolalo tajuplné město Arkaim. Odpovídajíc na oficiální dotaz z americké strany , ruský archeolog G. B. Zdanovič prohlásil, že se jedná o svaté město bohyně Tangry a starověkých bulharů. Objekty byly uzavřeny, a přestože volžští bulhaři, kteří o tom vědí a žádají o povolení průzkumu, ruská strana odmítá vydat povolení pro toto.
Založení Suméru či Šuméru
Zhruba před 12ti tisíci lety z jihu do Idel se začínají přesunovat uhro-finové.Krátce poté v bulharském společenství vybuchla bratrovražedná válka, v čele s bratry Almaš i Gazan. Na konec byl Gazan poražen a s hodně velkým počtem bulharů se přesunuje do Centrální Asie, do míst Pamiro-hinduského masivu, Tarimské kotloviny a pohoří Tian Shan. Zde se zabývají zemědělstvím, staví města, pevnosti, pyramidy, cesty, zdokonalují se v těžbě železa. Zde ochočili koně a začínají se nazývat imenci.V těchto místech současní vědci objevili pozůstatky starověkých měst / Lulan, Niya/, mnoho pyramid, větší egyptských, množství mumií patřící do indoevropské rasové skupiny , tzv.kavkazského typu. Bylo dokázáno, že řeč těchto obyvatel spadala do íránské skupiny hovorů.
Po dalších nepokojích, se část bulharů přesunuje ještě více na východ - severovýchod, vedeni Idžikem. Podmaňují si tyurki, kteří se nacházejí na o mnoho nižší úrovni vývoje. V historickém souboru " Džagfar tariha" čteme, že od číňanů brali děvčátka, která vychvávali a když dospěla, tak si je brali za ženy. Děti zrozené z takových sňatků a i sebe , nazývali hůny. Hůnové zachovali bulharské obyčeje, ale řeč se stávala pomalu tyurkskou.
Ve Střední Asii se od základní masy bulharů oddělují masaghéti. Jiní se vydávají směrem na jihozápad a zabírají západní Írán, Libanon, Sýrii, Malou Asii . Na území "meziříčí" / Mesopotámie/ zakládají stát, nazván v čest dobré víly Samar, Samara / Sumer či Šumer/ . Byli nositeli vysoké kultury, kterou předávali místnímu obyvatelstvu. Staví města, organizují dobývání kovů, rozvíjejí zemědělství. Města budovali na vyvýšeninách, obehnané obranými zdmi.V každém takovém městě žilo kolem 40 - 50 tisíc obyvatel. Vládci města se honosili tituly lugal nebo ensi. Se suméry či šuméry jsou spojené i některé názvy božských panteonů v Mezopotámii, a to Sirara- chrám v Lagaši, Sarbatu - kouzelný strom jehož stín se táhl od východu na západ, Šarur- palcát-zbraň bohů, Kurgarru -bezpohlavní bytost, hlídající potravu života.
V roce 3182 p.n.l. velké část "meziříčí" je zaplavena vodami nevídané potopy. Zaniká i hlavní město státu At-Alan a s ním velká část bulharů. Někteří se zachránili v horách Urarat / Ararat/. Potopa zničila moc bulharů v Suméru či Šuméru. Na začátku III. tisíciletí p.n.l. se do Mezopotámie nahrnuli semité. Pomalu odsunuli bulhary - aarijce k ústí řek Tigr a Eufrat. Poslední vládce aarijců v Šuméru je Ziezi / určen jako náčelník rodu bulharů v " Latinský anonymní chronograf" z roku 354 n.l. /. Byl poražen semitským vládcem Sargonem Velikým, který takto získal trůn. Po smrti Zieziho se velká část bulharů vrací zpět do Centrální /Střední/ Asie.
Древно-българските държави Първата българска държава Преди около петнадесет хиляди години седем арийски племена създават съюз, който наричат Идел (иде – седем, ел – племена). Първоначално арийците-иделци се занимавали с лов на мамути, елени (ямал), зубри (атбуга), пещерни мечки. Затова древните предци на българите уважавали силно опитния нощен ловец – вълка. По-късно те опитомили някои животни, между които и кучето, и станали скотовъдци. С течение на времето част от тях започнали да се занимават със земеделие и преминали към уседнал начин на живот. Започнали да строят градове. През лятото скотовъдците живеели във временни селища, грижейки се за животните, а през зимата всички се събирали в родово-племенните центрове – градовете. Преди около четиринадесет хиляди години съюзът на седемте племена успял да постави под своя власт цялата територия на Ара-Ура и образувал държавата Идел, чийто първи владетел бил Шам (Сам). След създаването на държавата те започнали да се наричат българи (различните фонетични варианти на името са – бул, бал, болгар, българ, балкар, буляр, биляр, бухар, бояр и други), което означава “черноглави” или “вълчи хора”, а също в смисъл на “господар”, на “знаещ”, “мъдър” човек (хора). Те продължили да строят все по-големи градове, научили се да обработват глина, да добиват метали – мед, а по-късно и бронз. През периода 1965-1998 г. с помощта на спътникови снимки руски учени откриват в района на Южен Урал и Западен Сибир цяла протоцивилизация, която е разположена на площ с размери 150 на 400 км. Досега там са открити 17 града с 21 крепости, както и много неукрепени селища. Най-древните селища са с овална форма - Алданско, Исиней-1, Берсаут, Кизилско, а по-късните са кръгли. Това са Аркаим, Исиней-2, Синташта, Саръм-сакла. Най-голям интерес от тази “страна на градовете”, която има монументални отбранителни съоръжения с комуникативни системи и изключителна планировка, предизвиква тайнственият град Аркаим. Отговаряйки на официални запитвания от американска страна, руският археолог Г. Б. Зданович отговаря, че това е свещеният град на Тангра и древните българи.
Обектите са засекретени и въпреки че волжките българи знаят за тях, и искат да ги изследват, руските власти и досега не дават разрешение за това. Преди около дванадесет хиляди години от изток в Идел започват да навлизат угро-фините. Скоро след това в българското общество избухва междуособна война, като начело на враждуващите групировки застават двама братя – Алмъш и Газан. В края на краищата Газан е победен и с голям брой българи се изселва към централна Азия. Заселват Памиро-Хиндукушкия масив, Таримската котловина и планината Тян Шан. В тази област те развиват земеделието, строят градове, крепости, пирамиди, пътища, усвояват добива на желязо. Тук опитомяват коня и започват да наричат себе си именци. В този район съвременните учени откриха останки от древни градове (Лулан, Ния), много пирамиди, които са по-големи от тези в Египет, голям брой мумии на хора от индоевропейската раса, от така наречения кавказки тип. Установено е, че това население е било ирано-езично. След нови размирици част от българите се оттеглят още по на изток - североизток, начело с Иджик. Покоряват китаите тюрки, които се намират по това време на много по-ниско ниво на развитие. В “Джагфар тарихъ” пише, че те събрали от китаите малки момичета, възпитали ги според българските традиции, а когато пораснали, ги взели за жени. Децата, родени от тези бракове, а също и себе си, те нарекли хони. Хуните запазили българските обичаи, но езикът им в голяма степен се тюркизирал. В Средна Азия от основната маса на българите се отделят масагетите. Други потеглят на югозапад и завладяват западен Иран, Сирия, Ливан, Мала Азия. В района на двуречието те създават държава, която в чест на добрата дива Самар, наричат Самара (Шумер). Те са били носители на висока култура, която предават на местното население. Строят градове, организират добив на метали, развиват земеделието. Градовете били строени върху хълмове и опасани със стени. Във всеки от тях живеели около четиридесет – петдесет хиляди души. Такива са били Ур, Урук, Лагаш. Владетелят на града носел титлата лугал или енси. С шумерите са свързани и някои от названията на божествения пантеон в Месопотамия: Сирара (храм в Лагаш), Сарбату (магическо дърво, чиято сянка се простира от изгрева до залеза), Шарур (боздуган – оръжието на боговете), Кургарру ( безполово същество, което пази храната на живота). През 3182 г. пр. Хр. значителна част от междуречието е заляно от водите на невиждан потоп. Загива и главния град на държавата Ат-Алан, а също и голяма част от българите. Някои от тях се спасяват в планината Урарат (Арарат). Потопът унищожава могъществото на българите в Шумер. В началото на III хилядолетие пр. Хр. в Месопотамия нахлуват семитите. Те постепенно изтласкват българите – арийци към устието на Тигър и Ефрат. Последният арийски владетел на Шумер е Зиези (посочен за родоначалник на българите в “Латински анонимен хронограф” от 354 г. от н.е.). Той е победен от семитския владетел Саргон Велики, който завзема престола. След смъртта на Зиези голяма част от българите се връщат обратно към Централна Азия. stránky se překládají
Země Balhara Informace o tomto bulharském státě nacházíme v řadě historických pramenů. První literaturní památka napsaná sanskrtem Védy, přesněji v Athartvě védě je zaznamenáno, že severně od Indie žijí národy bulingy, balhiky, vriky, hungy a hety. V Mahabharatě ( X - VII. st.p.nl.) balhiky bolgi jsou mezi nejčastěji zmiňovanými názvy - více jak sedmdesátkrát . V latinské anonimní kronice je psáno, že bulhaři pocházejí ze syna Noa - Ziezi a v armenské Geografii Ašharacuica ( 7 st.n .l.) bulhaři společně s mesaghéty jsou uváděni jako nejvyspělejší národy v Centrální Asii.
Z popisů, které nacházíme v těchto či v dalších písemných pramenech vyplývá, že tento bulharský stát se rozkládal v pohoří Imeon ( Pamír, Hindokuš, Tyan - Šan) dále v zemích západně od něho a též v Tarimské kotlovině, mezi severním Tibetem a Tyan - Šaneem. Západně a jihozápadně žili jiné arijské národy, severovýchodně hůnové a na jihu Čína. Balch bylo hlavním městem (dnes území severního Afganistánu), nazýváno " kolébkou carů " Bulhaři měli na tuto část světa ohromný kulturní vliv. V XVII. st. p.n.l. číňané přejímají od bulharů kalendář, tak jako různá stavitelská umění a vědomosti z oblasti válečného umění. Kolem roku 1800 p.n.l. ariite, přesunující se z Pamíru a Hindukuše se zmocnili severní Indie. Podle indických pramenů, stát Balhara se slavil svými rychlonohými koňi a krásnými bojovými dvoukolkami. Další společenská vrstva bulharů se skládala z duchovních učitelů a strážců vědění ( bramíni ). Po zmocnění se severní Indie uplatňují pohanskou kněžskou moc a rozdělují společnost na tři základní části - kněze, válečníky a výrobce.
От описанията, които има в тези и в други писмени източници, става ясно, че тази българска държава е обхващала планината Имеон (Памир, Хиндукуш, Тян Шан), земите на запад от нея, както и Таримската котловина, между северен Тибет и Тян Шан. На запад и югозапад са се намирали и други арийски народи, на североизток – хуните и на изток Китай. Нейната столица е бил град Балх (в днешен северен Афганистан), който е бил наричан “люлката на царете”. Българите оказват огромно културно влияние в тази част на света. През XVII в. пр. Хр. китайците заимстват от българите календара, както и различни строителни умения, познания в областта на военното изкуство. Около 1800 г. пр. Хр. ариите, идващи от Памир и Хиндукуш завладяват северна Индия. В индийските източници, държавата Балхара се е славела с бързоногите си коне и красиви бойни колесници. Отделна прослойка от българите са били духовни учители и пазители на знания (брахмани). След завладяването на северна Индия осъществяват жреческа власт и разделят обществото на три съставни части – жреци, военни, производители.
Ve IV. st.p.n.l. k Balhaře se dostávají vojska Alexandra Velikého. Přesto, že vyhrává několik bitev, velikému vojevůdci nedaří dobýt a ovládnout na stálo bulharský stát. Nakonec, když jedna část makedonské armády je vyhlazena do slova a do písmene bulhary, je donucen uzavřít mír a oženit 10 tisíc svých mužů za místní děvčata. Během doby se v Centrální Asii mění podnebí a postupně nastávají sucha a někdejší úrodná Tarimská kotlovina se časy mění v poušť. Tyto klimatické podmínky i tlak sílící Číny vyvolávají ohromný pohyb lidské masy. Část hůnů se přesunují směr jih a západ. Vzniká napětí v oblasti Balhary. V I.st.n.l. jeden z carů Balhary, syn Praipaty Kardamy, přenechává vládu svému synovi Sasu Bindovi a sám se přesunuje do Indie se svým lidem do Madhijadeši ( dn. Madhiya Pradeš) a zakládá město pod názvem Pratištam. Z tohoto baktriyského rodu vyšla nová indická dynastie, nosíc jméno Kardama. Tato dynastie vládla do XI. st.n.l. a vládní titul byl "balhara". Druhá část bulharů ještě ve IV - III st.p.n.l. se posunula k Evropě, kde se v Povolží a pod Uralem potkali s dávno zde zůstalýmí aarijci. Ale v Pamíru se do X. st.n.l. zachovalo knížectví pod jménem Burgar, což se dozvídáme ot Ibna Haukala ( X.st.n.l.), Ibna al Asira - r.1024. Ke stejnému odhalení dospěl i akademik Bertold
През IV в. пр. Хр. до Балхара достигат войските на Александър Велики. Въпреки че печели някои битки, на великия пълководец не се отдава да завладее трайно българската държава. В края на краищата, след като една македонска армия е изтребена до крак от българите, той е принуден да сключи мир, а десет хиляди от своите войници жени за местни девойки.
В Памир обаче, до X век се запазва княжество с име Бургар, за което ни съобщава Ибн Хаукал (X век), Ибн ал Асир – 1024 г. До същото откритие достига и академик Бартолд.
Стара Велика България
В края на VI век част от българските земи попадат под зависимост от западните тюрки. Тази зависимост е отхвърлена от Кубрат в началото на VII век. Братът на Кубрат Шамбат се отделя от Велика България и през периода 623 г. - 658г. създава държавата Дулоба със столица Киев. Разбит от франките, той се присъединява отново към брат си. След смъртта на Кубрат, в резултат на вътрешни междуособици, както и под натиска на хазарите, Стара Велика България се разпада. Аспарух създава Дунавска България, а брат му Боян (до 690г.) Черна България със столица Киев. Един от неговите потомци Джилки през 858г. премества столицата във Велики Болгар и става основоположник на Волжка България (до XVI в.).
Nov Таблица на Българските владетелиTABULKA BULHARSKÝCH VLÁDCŮ [редактиране]
ý blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku... |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.svg&page=1){kind=small}
.svg&page=1)
